Jak klíště vyhledá hostitele?

Dnes jistě nikdo nevěří pověrám o skákajících klíšťatech na své oběti ze stromů. Málo kdo ale ví, jakým způsobem klíště svou oběť vlastně vyhledá.

Klíště nemůže svého hostitele samo aktivně vyhledat jako třeba komár, místo toho na něj velice trpělivě číhá. Vylézá na stébla trav a vyšší vegetace, tam se drží třemi zadními páry nohou a první přední pár vztyčí a roztáhne, a jako anténu jej natáčí do různých směrů. Hlavním zdrojem informací pro klíště jsou fyzikální a chemické vjemy z okolí. Klíště má na konci posledního článku prvého páru nohou zvláštní prohlubeň, tzv. Hallerův orgán, v níž jsou umístěné nejrůznější senzory. V první řadě reaguje na pachové, tedy chemické vjemy, které každý tvor včetně člověka vydává; ve větší blízkosti pak už reaguje i na mechanické popudy, na různé otřesy, způsobené blížícím se hostitelem. Když se potom zvíře nebo člověk otře o vegetaci, klíště se na něj přichytí. Této vlastnosti se také využívá při umělém sběru klíšťat v přírodě, kterému se říká vlajkování. Klíště se totiž místo na hostitele přichytí na flanelový hadřík se středně dlouhým vlasem, který připomíná srst zvířete.