Nejvýznamnější skupinou je čeleď Ixodidae, jejíž příslušníci se adaptovali na téměř všechny klimatické podmínky a rozličné biotopy. Zahrnují 650 druhů ve 13 rodech (např. Ixodes, Rhipicephalus, Dermacentor, Amblyomma, Hyalomma, Haemophysalis, Boophilus aj.). Nejvýznamnějšími druhy z hlediska přenosu infekčních chorob jsou:

Ixodes ricinus a Ixodes scapularis (klíště obecné) - mají podobnou biologii jako Dermacentor reticulatus a jsou rozšířeni v Evropě (I. ricinus) a v Severní Americe (I. scapularis). Jsou hlavními přenašeči lymské boreliózy.

Rhipicephalus sanguineus (piják hnědý) - celosvětově rozšířený druh, zpravidla v teplých suchých oblastech. Jde o hlavního vektora babesiózy (Babesia canis vogeli), ehrlichiózy, hepatozoonózy a rickettsiózy.

Dermacentor reticulatus (piják lužní) - na oblasti s chladnějším a mírnějším klimatem Evropy, preferuje stín a vlhko, nejčastěji v lesích, parcích, křovinách. Je hlavním vektorem babesiózy způsobené druhem Babesia canis canis. Ekvivalentem v Severní Americe je Dermacentor variabilis.

Mikroorganismy přenášené klíšťaty způsobují vážná onemocnění u zvířat v mnoha tropických a subtropických oblastech. Klíšťata ale přenášejí infekční onemocnění i v pásmech mírného klimatu. Vyvstává tak potřeba integrovaného přístupu k ochraně zvířat a lidí před napadením klíšťaty naléhavěji než kdykoliv v minulosti. To vyžaduje dokonalé porozumění biologii, ekologii i patogennímu působení těchto parazitů.

Fotografie jednotlivých stádií klíšťat v napitém i nenapitém stavu najdete v článku  "Životní cyklus klíšťat"..